Kdy se u nás začnou strhávat sochy Karla IV.? Aneb Sorosův boj proti bělošskému rasismu

V USA se strhávají sochy. Prý se tím bojuje proti běloškému nadřazenectví a rasismu. Ve skutečnosti jde o snahy zničit národní kulturu. Podobné snahy se dají očekávat i u nás. 

„Národ, který zapomíná svoji minulost, nemá budoucnost“ – Winston Churchill. 

V USA probíhá „hnutí“ za odstraňování symbolů americké historie. Strhávají se sochy historických postav (1, 2, 3). Důvodem je prý boj proti rasismu a bělošskému nadřazenectví (white supremacy). Lidé, kteří se proti tomu ohrazují, jsou ve sdělovacích prostředcích nazýváni různě. Vždy však opovržlivě a odpudivě. Jsou to prý fašisté, neonacisté, krajně pravicoví extrémisté, v každém případě však rasisté a bělošští nadřazenci (white supremacists). Je však třeba se podívat na to, kdo za snahami o odstraňování „rasistických“ symbolů minulosti stojí. Jednou z hlavních postav je George Soros (23). 

Soros sám sebe prohlašuje za lidumila a dobroděje (4). Ve skutečnosti je to člověk, který přišel k velkému majetku bezohlednými spekulacemi. Soros v jednom rozhovoru prohlásil: „Nemohu a ani se neohlížím na společenské důsledky toho, co dělám“ (26). Stejně bezohledně se snaží o zničení národů a kultury západní civilizace, a to i cestou podpory muslimské invaze do Evropy (5, 6).  V Itálii vybudoval a propojil síť desítek neziskových organizací, které se podílí na dovozu nelegálních migrantů do Evropy (27). Soros také v desítkách zemí buduje pod zástěrkou posilování tzv. „občanské společnosti“ obtížně přehledné sítě podvratných neziskových organizací (12). Současně podporuje i řadu polo-teroristických organizací jako je např. Black Lives Matter (Na černých životech záleží) nebo Antifa (7, 8, 13). Je také postavou, která stojí za proměnou Demokratické strany v USA na stranu globalismu a s ním spojeného kulturního marxismu (9, 10).

Jednou ze součástí Sorosova boje proti „rasismu“ a „bělošskému nadřazenectví“, je Sorosovo úsilí o zničení historických symbolů bělošských národů. V srpnu 2015 Soros napsal na svém twitterovém účtu: „Odstranění rasistických symbolů, jako je konfederační vlajka, je prvním krokem při odstraňování rasistických systémů“ (11). Svůj přístup od té doby nezměnil.  

Problém je, že pro Sorose (stejně jako i pro ostatní globalisty a kulturní marxisty) je celá západní kultura rasistickou už tím, že vznikla jako bělošská a sama o sobě není ochotna se nekontrolovatelně otevírat kulturám a vlivům různých skupin, národu a ras. Jinými slovy naše odmítání multikulturalismu a ochrana vlastních kulturních hodnot (včetně symbolů z historie vlastního národa) je pro Sorose projev „rasismu“. Upřednostňování a ochrana vlastní kultury je zlo, multikulturalismus je dobro. Toto ovšem platí pouze pro bělochy. U ostatních skupin, ras, kultur a národů Soros naopak usiluje o posilování jejich identity a symbolů. To platí například o černoších v USA, cikánech v Evropě, a muslimech obecně (12, 14). 

Tento trend se, bohužel, dotýká i nás. Sorosovy neziskovky jsou u nás velmi aktivní, jsou štědře dotovány z veřejných rozpočtů a jejich členové se nejrůznější formou podílí i na veřejné správě, včetně poradních orgánů Vlády ČR (15, 16, 17). To je obrovský rozdíl oproti např. Maďarsku, kde místní vláda v čele s Viktorem Orbánem považuje aktivity Sorose a s ním spojených neziskovek za invazi cizí nepřátelské kultury a ohrožení národní bezpečnosti a svrchovanosti (18, 28). 

Pokud jde o činnost Sorosových neziskovek, ta má u nás určité zpoždění oproti Západu. Toto zpoždění však rychle jeho neziskovky dohánějí a snaží se nahradit pravidla a hodnoty naší kultury, pravidly kulturního marxismu a globalismu, která nazývají „sociální spravedlností“ a za tu také bojují. Například před několika lety se nám mohlo zdát nepředstavitelné, že by manželství mohlo vzniknout jinak, než mezi mužem a ženou. V současné době chtějí Sorosovi aktivisté prosadit „manželství“ jako vztah mezi homosexuály (19). To však má dalekosáhlé důsledky. Pojetí rodiny se tak radikálně mění. Sociální inženýři a všemocný stát namísto přírody budou určovat, co je rodina, kdo a za jakých podmínek může mít děti. Vazba mezi přirozenými rodiči a dětmi se stává relativní. Namísto toho, se posiluje role státu a samozřejmě i Sorosových neziskovek, bojujících za „práva znevýhodněných skupin“, proti „předsudkům a sociálním stereotypům“, homofobii, xenofobii, rasismu, atd. Práce na odstranění tohoto „společenského zla“ budou mít stát a neziskovky jistě hodně. Čím více umělých a nepřirozených „práv“, tím více práce a úsilí (a peněz z našich daní) je třeba vynaložit na jejich prosazení.

Stejně tak, jako nedávno Američanům, se nám teď může zdát nepředstavitelné, že by někdo mohl požadovat svržení soch významných postav z naší historie z důvodů boje proti „rasismu“, „bělošskému nadřazenectví“ nebo podobný příčin. Tento stav však může nastat poměrně brzy. 
Například Karel IV. požadoval zákaz usazování muslimů na našem území (20). Odmítání islámu je však z hlediska Sorosových aktivistů rasismus (21). Karel IV. navíc požadoval, aby osoby, které se u nás chtějí usadit, přijaly naši kulturu (křesťanství). To znamená, aby se asimilovaly. Pro Sorose je však asimilace (splynutí s domácí kulturou) projevem rasismu a bělošského nadřazenectví. 

Namísto asimilace Soros prosazuje tzv. „integraci“ cizinců. Ta nemá za cíl kulturní sjednocení, ale kulturní různost (multikulturalismus). Nově příchozí si mají ponechat svoji etnickou identitu a kulturu. Domácí mají tuto různost přijmout a považovat nově příchozí kulturu za rovnocennou se svojí vlastní (inkluze). Bezkonfliktnost se má zajistit vzájemným respektem obou kultur (domácí i nově příchozí). To v konečném důsledku vede ke vzniku situace, kdy na jednom území se vyskytuje více různých kultur a komunit bez toho, že by bylo určeno, která z daných kultur je hlavní (multikulturalismus). Z toho je patrné, že Karel IV., který usiloval o kulturní sjednocení a stejnorodost zdejšího obyvatelstva a který od cizinců vyžadoval, aby se bezpodmínečně podřídili naší kultuře, je z pohledu sorosistů „rasista“ a „bělošský nadřazenec“. Požadavek k odstranění soch „rasistů“ a „bělošských nadřazenců“ je tak zřejmě jen otázkou času. 

Soros se silou svých peněz a pečlivě budovaného vlivu snaží prosadit kulturu, která má zvítězit nad lidskou přirozeností a udělat z nás globální občany bez národní identity.  Navzdory Sorosovým přáním však v realitě platí, že člověk je tvor kmenový, který není schopný žít ve velkých „multikulturních“ demokraciích (22). Našim přirozeným kmenem je po staletí náš národ. Význam osob jako Karel IV., Hus, Komenský, Masaryk je pro nás v tom, že pomáhaly utvářet naši kulturu, náš způsob života. Na jejich životech, dílech a myšlenkách si máme připomínat, že tvoříme jeden národ a že máme usilovat o jeho (naše) blaho a rozkvět, a že máme chránit to, co máme společné – naši kulturu, jazyk, zemi, českou pospolitost. 

Pokud si necháme z našich hlav či hlav našich dětí vymazat vlastní kulturu, úctu k naší historii, předkům, národním symbolům, potom jako národ ztratíme svoji budoucnost. Musíme zaniknout a nakonec splynout s těmi, kteří si svoji kulturu obhájit dovedou. Že to může být kultura podstatně horší než naše, není důležité. Národ, který ztratil vůli či schopnost si chránit svoji kulturu, nemůže přežít. Příkladů v historii máme dost. Bylo by projevem naduté hlouposti si myslet, že to s námi, bez našeho úsilí, může dopadnout jinak. Je to nesmlouvavý souboj. O to, zda tato země bude naše. O to, jak a s kým tu budeme žít. Buď zvítězí oni - Sorosova strana společně s EU, islámem a zdejšími přisluhovači, nebo zvítězíme my, lidé, kteří tu jsme (zatím) doma. Proto je třeba, abychom byli obezřetní při příštích volbách a volili především ty strany, které budou mít na Sorose podobný pohled, jako současná maďarská vláda v čele s Orbánem: jako na invazi extrémně nepřátelské cizí (nečeské a protičeské) kultury.